Jak minimalizovat konflikty

Připadá vám, že vás lidi neberou vážně? Že je váš protějšek natvrdlý a naprosto nechápe vaše potřeby? Ano, i takové situace můžou být příčinnou úzkostí. Nepochopení, hádky a nakonec naše izolace nepřispívají k zmírnění úzkostí.

Měli jsme na semináři modelovou situaci. Manželka chodí každé ráno do koupelny a manžel má klasicky každé ráno nohy přes druhou židli tak, že se do koupelny nedá projít. Jenže manželka se potřebuje dostat do koupelny i desetkrát za ráno.

Zajímavá situace, viďte?

A teď se zamyslete – proč si myslíte, že to nejde vyřešit? Ona už mu to přece říkala nejmíň stokrát a stále nic.

To, co asi většinu z nás napadne jako první, je, že manžel je sobec, nebo že to manželce dělá schválně. Musím se přiznat, že  i já jsem se nechal strhnout manželčinou přesvědčivostí. Vypadala, že je to moc hodná ženská, která má prostě natvrdlého chlapa. Ale není to tak – mezilidské vztahy jsou mnohem problematičtější a nelze je nazírat takhle povrchně.

Pochopil jsem, že k tomu, abychom zvládali tak těžké vztahy, ve kterých mnozí z nás žijí, je potřeba si uvědomit, že za vznikem problému stojí často obě strany. Jak to? Není chyba v chlapovi, který se každé ráno rozvalí s novinami zrovna ve chvíli, kdy žena potřebuje jít do koupelny?vztahy

Ano, žena chtěla o celé situaci mluvit, nicméně si vybírala dobu, kdy se manžel večer dívá na zprávy a pak na fotbal. On v té době neslyší… Situace ale může být ještě složitější. Někdy se snaží oba a taky to vyjde vniveč…

Vyřešení této modelové situace na semináři mě překvapilo. Terapeut se zvedne a začne mluvit hlasem manželky:

„Víš, Pepo, jsem náročná, už to tak mám. Ale i ty máš ‚mouchy‘ – s tím vším jsem si tě vzala a mám tě pořád ráda…

Manželka se dokázala přenést přes „manželovy nohy“ 🙂 a dochází k usmíření.

Kolega představující na semináři manžela se zvedne ze židle a nakonec „manželku“ obejme!

Modelová situace, kterou jsem vám tu vylíčil, je ukázkou prospěšné komunikace. Je to druh komunikace, kterou s druhým můžeme vést poté, co se na problém podíváme s odstupem a jistým nadhledem, nenecháváme se strhávat aktuálními emocemi a dokážeme si přiznat, že část viny na neshodách máme i my. Buď ta chyba spočívá v tom, že si nedokážeme najít vhodnou chvíli na to, abychom si o něčem vážně popovídali (jako tomu bylo v uvedeném příběhu), nebo vidíme chybu jen u protějška a jsme přesvědčeni, že my jsme ti lepší a nemáme důvod se před druhým ponižovat nějakou snahou o řešení problému.

Prospěšná komunikace je pro nás důležitá – je to i určitá forma sebereflexe. Zkusme se chovat asertivně. Můžeme hodně získat!

Článkem provázel Honza Tesař, transformovaný terapeut

Profile photo of Honza

Honza

Osobní kouč a konzultant

Komentáře