Přehnaná osobní důležitost neprosívá

Tento článek bude o tom, jak si nekomplikovat život, tím že budeme zbytečně přeceňovat vastní důležitost. 

Byl srpnový večer. Radil jsem zrovna na facebooku ostatním, jak si nebrat věci osobně. Pŕíspěvek byl obohacen několika citáty, zrovna jsem jeden lajknul!

Píši: „Radím vám, neberte si věci osobně jako osobní útok od druhých. Můžete být z toho úzkostliví!“

Měl jsem fb stránky krátce. Byl srpen 2014. Potřebuji, aby mě kamarádi dali palec nahoru.

Kamarádka přislíbí, nakonec neučiní. Mám různé pocity a ješitně stále myslím na svůj skvělý příspěvek!

Víte, potom jsem se zarazil a rozesmál. Vždyť já na jedné straně doporučuji, jak si nebrat věci osobně, a na druhé straně jsem se urazil pro naprostou kravinu. Dotklo se mě to. Proč kamarádka neplní na čem jsme se domluvili? Zní mi v hlavě.

Dotyčná mohla mít v tu dobu vážnější starosti… a já… se zbytečně zúzkostnil.

Víte kolika stresu a úzkostí bychom se zbavili, kdybychom si nebrali věci příliš osobně?

Pánové, představte si například, že byste přišli k baru a chtěli byste sbalit atraktivní dámu. Jak na to?honza-tesar

Zajímá mě překrásná blondýnka sedící u baru po pravé straně. Vidím, jak se na mě přísně dívá? Nevím jak vy, ale já měl vždycky z takových situací pocit, že jsem asi „nějakej divnej“!

Vedle blondýnky je světlá brunetka. Jdu k ní. Usměje se na mě. Já úsměv opětuji. Moje sebevědomí je po první zkušenosti s blondýnkou na nule, tak úsměv zvýrazním. Nesmí dojít k nedorozumění. A co se nestane! Dotyčná se začne tvářit nejistě. Nechápu…

Až později mi to v hlavě sepne: „Citlivé ženy poznají, že nejste v pohodě“

Nakonec si vše uvědomuji a říkám – teď již nenuceně – že bych si chtěl popovídat. Pozvu ji na panáka.

Nakonec je z toho fajn večer!

Ta nepříjemná blondýna, co se tak na mě mračila, je její známá a právě se rozešla se svým přítelem, který ji mlátil a vypadal podobně jako já (to zjišťuji z jejího popisu).

Pamatujte, že vnímání je projekce. Promítáme do ostatních své dřívější prožitky. Jako kouč a NLP terapeut vycházím ze zásady a předpokladu, že „mapa není území“ (územím se myslí realita). Každý člověk má jinou mapu a vnímá svět jen podle svých omezených zkušeností z minulosti.

„Blondýnka byla nepřátelská,“ tvrdilo moje staré já. Poopravuji svoji starou mapu.

A nakonec vězte, že osobní důležitost nám brání v tom, že máme za to, že všechno kolem se týká nás. Jenže nic, co ostatní dělají, nedělají kvůli nám, ale kvůli sobě.

Profile photo of Honza

Honza

Osobní kouč a konzultant

Komentáře